„Za devatero horami a devatero řekami, žili Jeníček a Mařenka, jejich hodný tatínek a zlá macecha.“ Tak začíná jedna z pohádek „O perníkové chaloupce“, kterou nám předčítala paní vychovatelka. V průběhu četby pohádky jsme se naučili i básničku, která zní: Řežem dříví, řízy, řízy, nejradši mám z této břízky. Jedno, druhé polínko, ohnu přitom kolínko. Pak si otřu ten pot z čela, já jsem pilný jako včela.“ Ve skupinách jsme soutěžili, kdo nasbírá nejvíce perníčků, zahráli jsme si i na ježibabu – „Chodí bába okolo“. Na závěr přišla řada na pracovní listy. Prvním úkolem bylo pojmenovat nakreslené obrázky, vytleskat jejich slabiky a vybarvit tolik koleček, kolik slabik má dané slovo. Druhý úkol zněl: „Spočítejte perníčky určeného tvaru a správný počet napište do tabulky. Třetí úkol, nejlehčí, spočíval ve vybarvení předkreslené perníkové chaloupky. Poslední úkol nám dělal největší problémy. Měli jsme dle předlohy překreslit obrázek s různými tvary. A jak končí naše pohádka? No, přece dobře. Děti našly cestu z lesa od ježibaby domů, kde na ně čekal nešťastný tatínek, ovšem již bez macechy. To bylo radosti. A šťastný konec má mít každá pohádka, proto je máme tak rádi. Dobro by vždy mělo zvítězit nad zlem. /AA/